Moje "challange" - nervozita, argumentace

6. října 2014 v 19:13 | Janča |  mé průpovídky
http://timedotcom.files.wordpress.com/2014/07/136308_3606.jpeg?w=2024V minulosti jsem sem často dávala články o mých snech, přáních, ambicích. Toto bude něco podobného a při tom naprosto jiného. Ano, občas i já samu sebe nechápu.

Možná jste už zaregistrovali, že jsem posledním rokem na střední škole, teda doufám. Dala jsem si pár předsevzetí. Krom těch prospěchových, na kterých budu muset ještě zamakat (i na těch plánech), jsem si vymyslela takové "challange", které se pokusím v průběhu tohoto školního roku, tedy do konce dubna splnit.

http://25.media.tumblr.com/e5c2e5f5220344c01f1e5149613c3c0c/tumblr_mun15pT8B51qlxhh7o1_500.gif

Jednak bych se chtěla naučit ovládat nervozitu. Jestli se nepletu, tak jsem se již v brebtání o autoškole zmínila, že mám dost velké problémy s trémou a nervozitou. Nevím, zda pojem "dost velké" je výstižný, mám sklony k přehánění, nedovedu posoudit a rozeznat hranici normálnosti, ale to asi nikdo.

Chystám samostatné články na tato témata, takže se dneska nebudu moc rozepisovat.

Dále bych se chtěla naučit argumentovat a kdykoli a cokoli umět reagovat - na poznámky, poznatky jiných. Netvrdím, že neumím mluvit, odpovědět na otázku či podobně. Ale obdivuju lidi, kteří tuto vlastnost mají v malíčku.

Poslední "úkol" souvisí s předchozím, ráda bych se ve třídě více prosadila. Řekněme, že mě nebaví pořád poslouchat otázky typu "Ty jsi tu od první hodiny?" a podobný narážky.

Na závěr bych se ráda zeptala, zda má někdo podobné "problémy" a jak byste si s nimi poradili Vy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Papája Papája | Web | 10. října 2014 v 15:44 | Reagovat

jo, to, co píšeš, se mi zdá docela známé :D určitě nejsem tak nervózní jako ty a když se podívám zpětně, tak ve všem ostatním jsem ti byla a v něčem stále jsem docela podobná - šedá myška

ihned na místě argumentovat jsem se ještě snad nenaučila, vždycky tak 5 minut po dané situaci si říkám, měla jsem říct tohle a támhleto

nevím, jak ti poradit, nedokázala jsem se s tím vším vypořádat, možná ... láska - ano, konečně jsem nebyla tak neviditelná, musela se naučit dávat najevo své názory, věděla jsem, že "mám" někoho, kvůli komu mě svět už nebere jako jenom tu holku, ale jako JEHO HOLKU, podporuje mě, snad i inspiruje
na vysoké škole jsem si vlastně hned našla spolužáky, kteří mi fakt padli do noty a se kterými si opravdu povídám a nejen je poslouchám

2 Daiva Daiva | Web | 15. října 2014 v 18:50 | Reagovat

Podobný problém Mam i já:) Vždy když Mam mluvit před třídou zrudnu-pitomí je,že si toho spolužáci všímají a říkají, že mi vždycky rudnou uši :)) Je mi to trapné,ale musim se sama sobě smát. Dlouho se toho snažím zbavit,ale nějak mi to nejde :) Zajímavé je,ze od mala vystupuju pred davem lidí a to mi neva...

3 Celene Celene | Web | 17. října 2014 v 22:41 | Reagovat

na to neexistuje jednoduchá rada, to se prostě otrkáš časem... ve čtvrtek jsem byla na takový motivační přednášce a tam nám baba říkala fígl jak si zvýšit sebevědomí, aby Ti tohle všechno bylo šumák. Máš si na čelo namalovat fixou silnou tečku a chodit tak mezi lidma a že když na Tebe budou čumět jak na vola, že si na to pak zvykneš a už Ti to pak nebude nepříjemný :D

4 Denisa Denisa | Web | 19. října 2014 v 16:23 | Reagovat

mám to samý co ty!!! všechno co si vypsala, ale já to nějak neřeším, chovám se tak, jak se cítím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama