na Blog.cz

Každý ví, že Iveta Bartošová skočila pod vlak a bohužel už není mezi námi, nepíšu tenhle článek abych to ještě více rozmazávala, k tomu nám bohatě poslouží bulvár a hlavně obyvatelé našeho malého státečku, kteří jejich nesmysl čtou, četli a vždycky číst budou!

Mohla bych se tady rozepsat o tom, jak jsem znechucená lidmi, kteří prohlašují žvásty typu "aspoň od ní bude klid" a stejně těmi, kteří hází soucitné statusy na facebook a předtím se jí vysmívali.

Kdysi jsem psala o Ivetě článek, já jí vidím jako skvělou zpěvačku i herečku, která bohužel byla maličko nervově labilní a měla velkou smůlu na lidi kolem sebe, hlavně na chlapy...

Konečně k věci! Když jsem se tuto zprávu dozvěděla, tak se mi do půl hodiny vybavily nádherné fotografie Lenky Hatašové, která nafotila Ivetu 17. 3. 2014. Snímky jsou opravdu podařené a myslím si, že se Hatašové podařilo vyjádřit to krásné, co v Ivetě vždy bylo...

Začneme fotografií z hřiště, kterou zdobí nádherný keř s růžovými květy, pozadu nezůstává ani v dětsví velmi využívaná houpačka (na tzv. drncáky nejde zapomenout) a samozřejmě kámen, který jsme také kdysi zapojili do dětských her.

Tato rostlina mě opravdu zaujala i když není ještě rozkvetlá...

Zdravím všechny, kdo na tento blog zavítali, ať už shválně nebo omylem :)

Dneska jsem se rohodla k sepsání dalších týdnů, tak jdeme na to!

Většinu času trávím jako každý středoškolák ve škole, která mě ve třetím ročníku zvlášť vyčerpává.

O velikonočních prázdninách jsem si záměrně na učení ani nevzpomněla, hned první den jsem celý strávila v Praze, ráno jsem zašla na generálku Evy a Adama, komediálního muzikálu, který mě nezaujal, večer na představení La Putyky - Play, chystám se Vás s oběma projekty seznámit v recenzi, doufám, že k nim dojde. Mezi tím jsem měla spoustu času, naštěstí se nám vydařilo počasí, tak jsem s kamarádkou zašla na Vyšehrad, miluju zvláštní atmosféru tohoto místa.

V poslední době moc nečtu, dočetla jsem pouze 2. díl Harryho Pottera, na dětskou až knihu pro náctileté je geniálně napsaná!

Navíc jsem během pouhých 4 dní stihla začít a skončit s 30ti denní výzvou, prostě nejsem sportovní typ. Maximálně se odhodlám k procházce, běhu a na kolo se moc netvářím, naposledy jsem byla po dvou hodinách naprosto vyčerpaná.

- Znělka pohádky "Frozen", dopuručuji shlédnout, je skvěle zpracovaná a výborně se u ní zasmějete a po grafické stránce? Geniální!

Konečně jsem sebrala veškeré své síly k sepsání mé první "knihové" recenze, přesněji první, kterou publikuji na svém blogu.

Je krásný letní den, děti poletují venku, koná se sportovní akce. Ve škole se zdržuje pouze pár pracovníků, mezi nimi sedmnáctiletá Jenny, která by měla každou chvíli skončit a vyběhnout z budovy.

"Z ničeho nic" vypukne na základní škole ničivý požár, který vytrhne matku dvou dětí z poklidných myšlenek, díky rodičovskému pudu a strachu o Jenny (spočátku i o svého syna - Adama, který už stačil ze školy s pláčem utéct) se rozeběhne vstříc šlehajícím plamenům, aby zachránila život své dcery.

Obě skončí v kritickém stavu v nemocnici, dostanou se ze svého těla, snaží se celou situaci pochopit a ustát jí. Díky oddělení své duše od jejich hmotných "já" poslouchají různé rozhovory, vidí, co by jim, nebýt neviditelnosti, jinak zůstalo skryté a samozřejmě pátrají po viníkovi, tedy po zrůdě, která způsobila tragédii, která celé rodině obrátila život vzhůru nohama.

Žánr: psychologický, detektivní román (opravdu lehounce říznutý sci-fi...)

Podle výše zmíněného obsahu knihy jste se jistě dovtípili, že děj se odehrává v astrální rovině, kdy Grace popisuje svému manželovi probíhající události, svěřuje se mu se svými starostmi nejen ohledně Jenny, ale také Adama, který vše zvládá nejhůř, také mu radí ohledně výchovy, nostalgicky vzpomíná na maličkosti z jejich dřívějšího běžného života a samozřejmě "společně" hledají důvody a zejména člověka, který škrtl sirkou.

Již nějaký týden vysí pod layoutem nápis "Kosmetika" a pod ním omluva, která souvisí s tím, že narozdíl od ostatních rozcestníků Vás těchto pár písmenek nikam neodkáže..

Chtěla bych Vás poprosit o rady, který by mě mohli inspirovat, přecejenom je dost nepříjemné dodatečné upravování a dodávání rubrik, i když na tomto blogu by to vyjímkou nebylo :D

Prosím, prosím...piště, jaké články, týkající se kosmetiky, by Vás zaujaly :)

Tento myšmaš jsem nafotila ve stejný den jako snímky z předchozího článku, doufám, že se Vám budou také líbit.

Na úvod si neodpustím typický znak jara, teda alespoň pro mě.

Abych nepřeskakovala, tak na chvíli zůstanu u květin. Takhle krásně nám rhododendron kvete na dvoře.

Včera ségra oslavovala se svýma kamarádkama narozeniny a abych se nějak zabavila, tak jsem šla po delší době fotit do přírody. Nejvíce času jsem strávila u rozkvetlých třešní a podobných stromů, oprava, spíš u promazání speciálně těchto snímků.

Snad se Vám budou líbit.

S týdenním zpožděním přicházím s rekapitulací dalšího měsíce, tentokrát jsem zvolila název, který mi lépe zní, ale ještě to není úplně ono, je vysoce pravděpodobné, že přístě přijdu s dalším odlišným nápadem.

Oproti únoru se u mě nic důležitého nezměnilo, s třídním kolektivem jsem zažila zajímavé okamžiky, ale pořád s těmi lidmi nemám tolik společného, aby se nemusely vymýšlet stále nová, neosobní témata, která nás nijak neutuží, s velkým napětím očekávám kolik nás projde do čvrtého ročníku, ano, až tak děsná jsme třída a výsledky mnohdy vypovídají i o našem chování...

Pokud jde o známky, tak se pořád pokouším přinut k pravidelního učení, ale zatím mi to moc nevychází. Ale věřím, že do konce roku zvednu známky a hlavně své znalosti na takovou úroveň, abych se mohla v klidu hlásit na kvalitní vysokou školu.

V předchozím článku jste se mohli dočíst, že jsem na konci března navštívila Drážďany. Přiznávám, že jsem se tímto německým městem kochala poprvé a doufám, že se tam brzy vrátím. Na Vánoce musejí být opravedu kouzelné!

Pravidelným návštěvníkům jistě neuniklo, že jsem si nenechala ujít ani kvalitní muzikálový zážitek ve formě Rentu, který budou opět hrát v anglické verzi!

V klubu jsem si tentokrát opět nezařídila, což jsem si více méně vynahradila tento pátek, kdy jsme s kamarádkou zašly poprvé do Retra, nejdřív jsem byla zklamaná, ale cca v 1 hodinu nebylo kam šlápnout, což taky není úplně můj šálek kávy, ale jsem ráda, že jsem se na chvíli šla odreagovat, více jindy...