Březen 2014

Drážďany - výstava (nejen) orchidejí - FOTOGRAFIE

31. března 2014 v 19:30 | Janča
V sobotu jsem se spolu s něžnější částí mé blízké rodiny konečně vydala za hranice naší malé republiky, tentokrát "pouze" do Drážďan.
V dnešním článku naleznete převážně fotografie rostlin, plánuji brzy zveřejnit další "fotogalerii" z Drážďan , kde poznáte zvláštní atmosféru tohoto báječného města!Díky kvantitě snímků očekávejte i další podobný "article".





Recenze - Rent

27. března 2014 v 20:03 | Janča
Po dlouhém váhání jsem se rozhodla pro sepsání recenze i na Rent, kterým se to na internetu už pár měsíců jen hemží.

Vyhnu se rozsáhlému popisu děje a objasňování důvodů, proč se o tomto skvostném díle my, čeští diváci, dozvídáme až nyní. Toto a mnohem víc se můžete dočíst na mnohých kulturních serverech.

Nezasvěcencům alespoň naznačím hlavní téma, tedy čím se Rent vlastně zabývá. Základní myšlenkou je smysl života, spíše užívání si ho za všech okolností, protože je to jediný majetek, který si nemůžeme koupit za peníze a tuto vlastnost - užívat si života v sobě neumí každý probudit. S tímto souvisí i opravdová přátelství a láska, kterou prožívají hlavní postavy. Na vyhledavačích se většinou hned na prvních řádcích dozvíte, že je Rent také o stále tabuizovaných tématech - mladých lidech bez domova (o čemž napovídá název), o aidsu, o homosexualitě, díky všem výše zmíněným zápletkám je muzikál stále aktuální a dokonce oslovuje i mladší publikum, které podobný žánr nevyhledává.


Neměla bych zapomenout zmínit, že jsem byla na anglické verzi, o kterou ale nebyl bohužel moc velký zájem, takže se odehrála pouze dvě představení a ostatní zatím můžete vidět v našem rodném jazyce, obávám se, že díky tomu ztratí Rent na troše ze svého původního kouzla. Ale možná se pletu, dále píšu pouze o premiérovém představení v původním jazyce.


Fotografie - zvědavá kočka

25. března 2014 v 18:16 | Janča
Rozhodla jsem se, že smažu některé fotografie, protože jich mám v počítačích děsné množství. Při té příležitosti jsem narazila na roztomilé snímky kočky, kterou zprvu můj fotoaparát tak zajímal, že za ním pořád běhala a cca po pěti vteřinách se jí tak znelíbil, že začala skákat a drápat po něm. Díky aktivnosti naší kočky a mé nedostatečně rychlé ruce, která né a né zmáčknout ve správnou chvíli spoušť, mám k dispozici pouze dvě fotografie. Doufám, že Vás alespoň jedna zaujme.



Recenze - řasenka - Gabriella Salvete - Gioia mineral

24. března 2014 v 12:08 | Janča
Dlouho jsem přemýšlela jaký kosmetický produkt mám dostatečně vyzkoušený na to, abych Vám mohla objasnit jeho klady a zápory. Opět opakuji, že nejsem žádný odborník, v posledním cca půl roce se jenom víc zabývám kosmetikou a chci se s Vámi o tuto zálibu čas od času také podělit.

Už delší dobu chodím v drogeriích kolem stojanu značky Gabriella Salvete až jsem jednoho zázračného dne narazila na slevy, neodolala jsem a koupila hned dvě věcičky - řasenku a ochranný lak.

Dneska "zkritizuji" již zmíněnou řasenku Gioia mineral,která mě zaujala již na první pohled.

Hned úvodem se velice omlouvám, že se mi nepodařilo plně vystihnout fialkovou barvu obalu, který není tak důležitý a při brouzdání googlem jsem na žádnou přesnou fotografii také nenarazila.

Nejdůležitější částí řasenky je samořejmě kartáček, který si mě naprosto získal. Je krásně hutný, dodá řasám objem. Špatně se nanáší na dolní řasy, ale v tom nevidím velký problém, protože můžete nepovedená místa otřít uchošťourem nebo tampónkem. Žmolky při lehkém nanesení nezanechává, ale při cca třetím nánosu se již začnou objevovat.

Gioia mineral si i navzdory malým chybkám, které mi nijak nevadí nemůžu vynachválit, lepší řasenku jsem si dlouho nekoupila.


Ostatní, samozřejmě barevné, fotografie naleznete v celém článku!

Recenze - Pomáda - 28. 2. 2014

22. března 2014 v 19:55 | Janča
Opět se na Vás chystám s muzikálovou recenzí a tentokrát s velkým spožděním, za které se omlouvám, doufám, že to nijak neovlivní kvalitu článku.
Pomáda je celosvětový hit, který milovala v mládí moje babička, mamka a ani já nejsem vyjímkou!

Pro neznalce se pokusím alespoň naznačit základní linii příběhu:
Pomáda se odehrává na střední školy Rydell v padesátých letech. Danny Zucco se po prázdninách opět vrací na gymnázium ke svým přátelům. Zaujme je líčením svého milostného dobrodružství u moře. Objeví se zde nová žákyně - Sandra Dee. I ona se spolužačkám pochlubí svým prázdninovým setkáním s fantastickým chlapcem, s nímž prožila krásný a hlavně nevinný milostný příběh. Když se oba setkají na Rydellu tváří v tvář, téměř ztratí dech. Jenomže láska v novém prostředí školy a spousty kamarádů má úplně jiná pravidla než na osamělé mořské pláži....

Čeští tvůrci:
režie a choreografie: Ján Ďurovčík
české písňové texty: Eduard Krečmar
aranžmá, hudební režie: Miroslav Vydlák
scéna: Martin Černý
kostýmy: Zuzana Straková
pěvecké nastudování: L´ubo Dolný

U nás se hraje v divadle Kalich, které je známé těmi lepšími pražskými muzikály - např. Touha, Rent, Osmý světadíl.

18. březen - Den blbec nebo den lehké změny?

18. března 2014 v 19:08 | Janča
Přemýšlela jsem nad dalším článkem s názvem "Můj týden..", nakonec jsem si to rozmyslela, protože se u mě zatím nic zajímavého neděje.

Naopak na mě dneska padla "debka", dostala jsem do těla spoustu škodlivých látek, naládovala se celým balením Milky a vším možným, co bylo v ledničce...takový "zkrat" jsem měla po prvé a pevně věřím, že i naposledy. Z čeho to vzniklo? Mám už delší dobu dost zlé období, štve mě, že jsem si vybralala nesprávnou střední školu, že s dosavadními znalostmi (zejména z angličtiny) nemám šanci odmaturovat, ale ještě víc aktuálnější témata - náš děsný třídní kolektiv, kde si s níkým nerozumím dostatečně na to, abych ráno nevstávala s odpornou náladou a výrazem "zase škola". Dále se mi už nějakou dobu nedaří ani ve vztazích (protože momentálně žádný nemám), téměř denně se dohaduju s mamkou kvůli různým hloupostem, nemám žádné pravidelné mimoškolní aktivity, chyběj mi koně, chyběj mi lidi ze "základky" s kterými se skoro nevidím. Všechno se žene nesprávným směrem a nic nedává smysl. Už pouze čekám, kdy se pohádám nebo odloučím s pár opravdovými přáteli nebo s rodinou, prostě s někým na kom mi opravdu záleží....snad se vše brzy v dobré obrátí :)
http://imgs.mi9.com/uploads/other/4835/chocolate-wallpaper_1920x1200_88859.jpg
Po úspěšné likvidaci ledničky (ano, trochu přeháním :D) a cca hodině s AC/DC jsem se rozhodla, že je na čase se sebou něco dělat a protože je venku už teplo, tak jsem obula sportovní obuv a vyrazila běhat. Sama jsem byla překvapená jakou mám výdrž, ačkoli jsem nic moc přes zimu nedělala. Přiznám se, že jsem si dělala krokové přestávky a moc dlouho jsem neběžela, ale když nic jinýho, tak jsem si protáhla tělo a nadýchala trochu čerstvého vzduchu.
http://alexloves.com/wp-content/uploads/2013/04/ws_Girl_Running_1680x1050.jpg


Že by konečně vysvitlo sluníčko? - Fotografie

10. března 2014 v 20:22 | Janča

Řadím se mezi lidi, kteří milují slunečné dny, vždycky se mi ráno se světlem lépe stává. Ani cesta do školy není díky sluníčku pochmurná a dokonce jsem si dneska všimla, že lidé na ulici jsou milejší a více se usmívají! Jak málo někdy stačí! :)


Moje výzvy

9. března 2014 v 14:07 | Janča
Jsem typ člověka, který má hodně snů, cílů a když se mi jeden splní, tak si další dva vymyslím :D
Možná jste si všimli, že si zkouším dávat předsevzetí, ale moc dlouho mi nevydrží, teda až na vyjímky, mezi ně patří i dodržení české 30ti denní výzvy, kterou jsem cvičila celý červenec a dokonce jsem vydržela pravidelně běhat, letos se o to pokusím znovu, ale protože se na opakované běhání, jízdu na kole a podobné venkovní aktivity zatím necítím, tak jsem se rozhodla, že začnu něčím, co můžu provádět doma za jakéhokoli počasí a krom PC a sebe nic nepotřebuju.

Včera jsem (už potřetí) začala s 30ti denní výzvou podle Jillian Michaels. Tato verze se má cvičit každý den, ale já jsem si jí pro tentokrát trochu upravila. Budu jí cvičit pouze 3krát-4krát týdně, aby si na podobnou námahu mé tělo začalo zvykat a prototože bych se k něčemu takovému nedonutila každý den po namahavém dni ve škole.

Dále jsem si slíbila, že se budu učit. Konečně jsem si uvědomila k čemu mi to všechno je a nechci zbytečně zahodit těch nespočet hodin, kdy člověk sedí v lavici. Asi se sama sebe nepřestanu ptát na otázky typu: K čemu mi budou kvadratické rovnice? Proč se musím učit slovo od slova anglické fráze do korespondence?....K dosáhnutí tohoto cíle mi pomáhá můj oblíbený seriál - Gilmorova děvčata, který mě provázel celým dětsvím a pubertou...nebudu tady důvody podrobně rozebírat, někdy bych mohla napsat článek, který by poukazoval na to, jak mě tento seriál ovlivnil.

S dalším cílem jsem začala už v lednu, týká se čtení knih, které už nezanedbávám. Včera jsem se opět pustila do "Filozofa, který nebyl moudrý", ale kvůli povinné četbě, kterou mám na pátek ho v pondělí vyměním za něco méně zajímavého.

Začíná mě znervózňovat představa, že už jsem skoro na konci třetího ročníku a pořád nemám představu, co od života vlastně chci. Netuším na jaká vysokou školu se chci hlásit a na jakou bych vlastně měla, vím jenom, že se budu muset začít zlepšovat ve svých dosavadních dovednostech.
Uvědomuji si, že tahle úvaha je trochu mimo téma článku, proto od ní upostím.

Recenze - Touha - 7.2.2014 - 19:00

8. března 2014 v 17:25 | Janča
Věřím, že všichni znáte příběh zejména o touze hlavního hrdiny - Mickiho, ale i všech ostatních postav. Každý máme své sny a právě o těch muzikál vypráví. Pokud jste ho ještě neshlédli v divadle, tak Vám jistě neunikl alespoň jako film, známý pod názvem "Kvaska".
Základem pro divadelní zpracování se samozřejmě stal právě tento film, proto zde naleznete spoustu velmi podobných scén. Ale nemusíte se obávat, že by se Vám zdál děj příliš ohraný. Pro letošních pár představení, které si diváci vyžádali, dokonce autoři obměnili pár výstupů, ani hlášky nezůstaly stejné, ale o ty legendární samozřejmě nepřijdete.
Největší změny nastaly v obsazení, kde naleznete cca polovinu původních herců. Nově v představení hraje také americká umělkyně, kterou mnozí můžete znát z letního nastudování Rentu.

http://i1.ytimg.com/vi/pNFDvT_tBMM/maxresdefault.jpg
Již z úvodních slov jste mohli pochytit mé nadšení z Touhy. Díky Kvasce jsem se do Kalichu vydala spolu s obrovským očekáváním, což se mi u většiny dalších titulů nevyplatilo, ale tenrokrát jsem z divadla odcházela s báječnou náladou z neuvěřitelného uměleckého zážitku a také díky obrovské energii, která ze všech účiňkujících sálala. Ještě dneska nemůžu vyhnat z hlavy Landovu chytlavou muziku.


Hodnocení obsazení:


Rekapitulace mého února 2014

4. března 2014 v 16:45 | Janča
Rozhodla jsem se pro souhrn minulého měsíce, doufám, že se mi článek podaří a neudělám si v něm žádný guláš!
Postupně Vás provedu mou četbou, oblíbenými filmy, seriály, kosmetikou atd.

ČETBA - KNIHY
  • Po dvou měsících jsem si konečně našla čas na dočtení báječné knihy, kterou vřele doporučuju - jde o psychologický detektivní román, který sepsala oblíbená britská autorka - Rosumund Luptonová. Cca před rokem jsem se zamilovala do jejího stylu psaní díky knize "Sestra", která mi svým tématem byla rozhodně bližší, ale v "V plamenech" se více rozepsala a jde z ní cítit, že je o kousek dál.

http://data.bux.cz/book/003/607/0036071/medium.jpg
http://2.bp.blogspot.com/-wQyGd6GWrOA/ULIXSi2depI/AAAAAAAAAAk/Om6dmcqj1yw/s1600/001200.jpg

  • Dále jsem si přešetla pár stránek knihy, kterou jsem si přála k Vánocům. Najdete jí pod názvem "Filozof, který nebyl moudrý". Autorem je Laurent Gounelle, který se ve svých knihách zabývá rozvojem osobnosti, velice silně na mě zapůsobila jeho kniha "Muž, který chtěl být šťastný". Bohužel jsem teprve na začátku, tak Vám o "Filozofovi" nic moc neřeknu.
  • Bohužel se mi (zvlášť tenhle rok) nevyhýbá ani povinná četba - minulý měsíc jsem přečetla Doriana Graye od Oscara Wilde, Krysaře od Viktora Dyka a rozečetla jsem Starce a moře od Hemingwae, kterýho musím dneska dočíst, opravdu "záživné"!
  • Rozečteného mám také Harryho Pottera, první díl, kterého čtu převážně v autobuse mezi krátkýma přestávakama u povinné četby.

SHLEDNUTÉ FILMU
- Samozřejmě, že Vás nebudu otravovat každým filmem, který jsem náhodně shlédla v Tv, půjde spíše o výčet těch, které jsem opravdu chtěla vidět.

  • Někdy začátkem měsíce jsem shlédla horor na který jsem se neodvážila na základní škole podívat a poté jsem na něj zapomněla, o čem "mluvím"? O Kruhu, jedním z nejznámějších filmů. Netvrdím, že nebyl skvěle natočený a že se mi vyloženě nelíbil, ale čekala jsem od něj mnohem víc, bohužel jsem se skoro vůbec nebála.
  • Možná jste si všimli, že každý pátek dávali v Tv od osmi Harryho Pottera, nechala jsem si ujít jenom druhý, předposlední díl, protože jsem velkou fanynkou tohohle magického příběhu, možná také proto, že filmové postavy se mnou více méně rostly - dobře, byly o pár let starší...
http://www.nej-harrypotter.estranky.cz/img/original/9/harry-potter-10.jpg

  • Po delší době jsem se pobavila u skvělé Bridget Jonesové, málo u kterého filmu se celá rodina (hlavně ta nějžnější "polovina") tak zasměje! Také jsem historicky poprvé viděla Prci, prci, prcičky, když nepočítám pár ukázek na základní škole. Občas jsem neuvěřitelně vděčná za komedie, které mají za úkol pouze pobavit průměrného diváka.
  • Konečně jsem viděla, tolik diskutovaný, snímek o Dianě, který mířil možná až moc vysoko. O víkendu jsem dokoukala "Jane Eyare", opravdu jsem se styděla, že jsem ho neviděla, teď už nemusím.
  • Pro odlehčení jsem svému malému dětátku ve mně pustila pohádku - Rebelku a také Na vlásku, ale to jsem viděla už dřív.