Červen 2012

Mami, tati - ,,to je on"

29. června 2012 v 10:31 | Janča |  téma týdne
Po přečtení tématu týdne mne napadly hned dva odlišné názvy článků, tento článek se netýká čokolády, v tom pravém slova smyslu, ale barvy pleti...

Představte si, že chodíte s klukem poněkud tmavší pleti, než je ta vaše a nastane ta pravá doba pro představení rodičům. A protože v našem, leč demokratickém, státečku mají lidé již po staletí předsudky a problém s začleňováním těch výrazněji, né jen ,,pleťově", odlišnými jedinci se budete přirozeně bát reakcí, ale když milujete, neřešíte, překonáte..!
---

Zkusíme si popsat situaci, která se může stát každé z nás. Přijdeme s naším přítelem ke dveřím, pokud rodiče o jeho odlišnosti, která ale nám přijde nadměrně roztomilá, nic nevědí můžeme je pořádně vylekat a dostat tak do rozpaků i našeho kluka, proto by bylo lepší se alespoň zmínit, že už se nemusí příliž opalovat, po prvním šoku u dvěří bude atmosféra lepší a lepší, tedy pokud máte alespoň trošku tolerantní mamku s taťkou....Třeba si spolu podnou do oka až příliž..:))

Sladká droga jménem ČOKOLÁDA

29. června 2012 v 9:30 | Janča |  téma týdne
Každá z nás má čas od času tzv. den blbec, kdy nezbývá člověku nic jiného, než si večer lehnout k televizi s kopou nakoupené čokolády, která nám zaručeně pomůže sklidnit se, ale pozor po pár měsících se můžete po stoupnutí na váhu pěkně vyděsit! Tato cukrovinka, která se člověku rozplývá na jazyku a ty se díky jednomu čtverečku ocitneš v ráji, ve svém vlastním světě, bez všedních i zásadních problémů, je silně náviková. Nemám v úmyslu přirovnávat k cigaretám nebo jakémukoli alkoholu, ale s kávou bych si jí srovnat dovolila. Čokoláda tě přitáhne již svou smyslnou vůní, pro tvé oči sedmé nebe a o chuťových buňkách ani nehovořím...
Abych článek nějak shrnula, chuti čokolády nikdo nikdy neodolá, zařadila bych jí mezi drogy, které jsou pro zdravý, ale skoro neškodné, když tedy vynechám cukrovku, obezitu...Dětičky papejme čokoládu, jenom pozor na množství! :)

Dokonalý svět se vrací na naše obrazovky

2. června 2012 v 20:22 | Janča
Tak tato zpráva mě opravdu potěšila! Televize Nova do svého vysílacího programu zařadila seriál ,,Dokonalý svět", který je pro mě záplatou za ,,První krok". Jenom v pondělí po zapnutí Tv se už na učení ani nepodívám, do dneška jsem si to mohla alespoň řikat. Stejně mě mrzí, že na pořad ze světa módního časopisu se nepodívám ve středu, což je pro mě úžasný den na sledování obrazovky.
Nejvíce se těším na hlášky Jitky Čvančarové, kterou jsem si díky tomuhle projectu neskutečně oblíbila.

ukázka:

Elán, slovenská legenda!

2. června 2012 v 18:06 | Janča |  kultura
Když se řekne slovenská hudba, představím si toho opravdu hodně, ale když se okruh zmenší na pojem skupina....hned mě napadne Elán, písničky této skupiny jsou opravdu nadčasové a pomahají mi i v mém né zrovna veselém období. Snažím si uvědomit, kterou písničku poslouchám nejčastěji, která mě opravdu chytla za srdce....napadá mě nespočet názvů: Ak nie si moja, Laska moja, Jedenaste prikazanie...je jich opravdu hodně. Řekněte, znáte někoho, komu se tyto skladby nelíbí? Já teda ne!

Když slyším práve píseň ,,Jedenáste prikazanie", vybaví se mi muzikál ,,Osmý světadíl", který dopuručuji, když vynechám skladby legendární skupiny, tak v díle také najdeme skvělé choreografie, silný příběh...ženám s dětmi doporučuji si přibalit kapesníčky...

Jak je důležité snít

2. června 2012 v 17:36 | Janča |  mé průpovídky
Když se zamýšlím nad svými dětskými tužbami, zdají se mi až neuvěřitelně krásné a často se k nim i vracím, přece jenom, kdo cestou domů nebo při sledování televize neproklouzne do vlastního světa? Sny vyjadřují naše tajné, zatím nevyplněné tužby, které jednou můžeme i uskutečnit.
V dětství jsem se chtěla stát např. modelkou, herečkou, letuškou, módní návrhářkou, novinářkou, jednu dobu dokonce uklízečkou s maturitou, přece jen představivosti se meze nekladou...ale jak šel čas, stala jsem se trošku usedlejší a dokonce jsem se přistihla, jak přemýšlím nad povoláním účetní, které mě naprosto odpuzuje, no uznejte sedět celé hodiny v kanceláři a den po dni, měsíc po měsíce se zabývat pořád tím samým....Díky téhle úvaze jsem si uvědomila, že žijem jenom jednou, a proto se musíme alespoň pokusit svých cílů, které se mohou zdát nedosažitelné, dosáhnout.
Dalším problémem je tzv. hra fair play, kterou do puntíčku nedodrže opravdu nikdo z nás, ale každý by měl mít svou důstojnost, chovat se ke každému slušně a nepodrážet lidi kolem sebe, potom by se nám jednoduše mohlo stát, že sice uskutečníme své sny, ale budeme se za sebe stydět...
Abych tenhle svůj rozporuplný článek nějak ukončila, musím se přiznat, že ode dneška se budu opravdu snažit dosáhnout věcí, které si přeju, ale zároveň tím nepokopat lidi kolem sebe...Jak jste na tom Vy se svými sny?